Dlužíte? Máte dluhy? A řešíte je? Ne?
Nevadí, řešení nemusíte hledat, najde si vás samo. Ovšem líbit se vám nebude. Ať dlužíte komukoli, bude chtít svoje peníze dostat zpátky. Takže zvedněte hlavu, zvedněte zadek – a běžte zachraňovat, co se dá.
V minulém článku se psalo o tom, jak je snadné zadlužit se. Volné pokračování je o tom, jak to s vámi bude, pokud si půjčujete a upomínky házíte do koše. Řešení nemusíte hledat, řešení si vás najde samo. Ovšem líbit se vám nebude. Je jedno, zda dlužíte fyzické osobě, bance či nebankovní společnosti. Dluh vám nikdo neodpustí a každý se bude hodně snažit dostat svoje peníze zpátky. Jak na vás půjdou?
Neskládejte ruce do klína, zkuste ještě dostat šanci
Pokud dlužíte bance, nejprve začnete poštou dostávat upomínky, někde i upozornění formou SMS. Pokud půjdete s pravdou ven, můžou se s vámi pokusit i nějak domluvit. Smutnou realitou je, že dvě třetiny lidí vůbec na první upomínku nereagují. V zájmu banky není okamžitě vás dát k soudu a řešit věc například exekucí nebo u hypotéky zabavením nemovitosti a jejím prodejem. Na tom totiž příliš netrhne, naopak – často se stává, že výnosy dražby nepokryjí pohledávku. Klient přijde o střechu nad hlavou, ale bance pořád dluží. Banka proto pravděpodobně bude ochotná na nějakou dobu snížit splátky, nebo je dokonce pozastavit, abyste úvěr mohli dál splácet.
Může se ovšem stát, že narazíte na ne zrovna přívětivého bankovního úředníka, který se s vámi vůbec nebude bavit. Pokud nebudete s to najít s bankou nějaké alespoň dočasné řešení, po nějaké době se banka do věci tvrdě opře. V případě nebankovních institucí se s vámi ovšem dost pravděpodobně nebude nikdo bavit vůbec. Vyčíslí vám pohledávku a vyměří čas na její úhradu. Pokud ji v termínu neuhradíte, buď ji prodají nějaké vymahačské agentuře, nebo vás dají k soudu. A už jste jen krůček od návštěvy exekutora.
Je libo exekuce?
Nutno si uvědomit, že když neplatíte, nabíhá vám penále. Pokud dojde na soud, přičtěte si k pohledávce ještě soudní výlohy a následné náklady na exekutora. Pokud jste doteď byli ještě relativně v klidu, brzo vás to přejde. Věřte, že exekutor toho může opravdu hodně. Vlastně je skoro jednodušší vyčíslit, co exekutor nemůže, než co všechno může.
V první řadě půjde exekutor po vašich financích. Nejběžnější je exekuce na plat, potažmo na váš účet (na všechny vaše účty). Pokud budete mít „kliku“, dá vám šanci a sestaví vám splátkový kalendář. Pokud ho nedostanete nebo se ho nebudete držet, dojde na váš movitý a nemovitý majetek. A tady už přestává legrace. O střechu nad hlavou můžete přijít dřív, než řeknete „exekutor“.
Několik perliček z praxe
Nedávno se řešila situace dvou zadlužených klientů. Jeden si v roce 2005 půjčil v bance 30 000 korun na vybavení obývacího pokoje. Po nějaké době přestal splácet. Dnes mu přišla exekuce vyčíslená se všemi poplatky (např. penále 200 Kč denně) na Kč 135 000,–. Televizi za tyhle peníze by si milerád odpustil.
Půjčujete si?
Jiná klientka si také v roce 2005 půjčila 15 000 korun, na dovolenou. Půjčku si vzala v nebankovní společnosti, přibrala k tomu několik kreditek a postupem času své dluhy samozřejmě přestala zvládat. Exekuce ji přišla na 156 000 Kč. Také byste jeli na takhle lacinou dovolenou? Exekuce vás nemusí dostihnout pouze při neplacení půjček. Dnes jsou spousty podnikatelů, kteří neplatí zálohy na sociálním a zdravotním pojištění a spoléhají na to, že tam občas něco pošlou. Nějaký ten čas vám to bude fungovat, dokonce zřejmě i několik měsíců. Ale s narůstajícím dluhem si i na vás začne brousit zuby exekutor.
Každý je svého štěstí strůjce
Je naivní až hloupé schovávat se za fráze typu: já jsem nevěděl, že tam jsou tak vysoké úroky nebo oni mi to neřekli. Shazovat vinu na jiné je sice nejjednodušší, ale nic vám to nepomůže. Je na čase se probrat a uvědomit si, že se pohybujeme v tvrdě konkurenčním prostředí. To, že někde jinde je víc regulované a možná lépe chrání „obyčejné lidi“, je možné. Ale nic to nemění na tom, že dospělý člověk za svá rozhodnutí nese sám odpovědnost. „Každej sám svýho štěstí strůjce,“ jak zpívají moji oblíbení Chinaski. Nepřečíst si smlouvu je prostě neomluvitelné. Věnujte svým financím dostatečnou pozornost, nebo jim ji bude věnovat někdo jiný.
Na co čekat, když to můžu mít hned
„Holt není plazma jako plazma a notebook jako notebook. A to auto už vypadá taky hodně zastarale. Sice na to teď nemáme, ale však oni nám na to za pár tisíc měsíčně půjčí!“ Mám pocit, že takhle u nás dnes přemýšlí každý druhý, nicméně jednoho krásného dne se takový člověk probudí a těch pár tisíc měsíčně opravdu musí začít splácet. Jenže kde na to vzít?
Předlužených lidí, nebo lidí, co přestali zvládat své závazky, protože přišli o práci nebo jim byl třeba „jen“ snížen plat, je Česku stále více. Ne vždy se dá nějak pomoci, ale rovněž ne vždy je vše ztraceno.
Něco tu nehraje
Nedávno se jedna finanční poradkyně setkala s pětičlennou rodinou s příjmem 38 000 korun čistého. Není to mnoho, ale rozhodně to není ani málo. Mnohem horší to bylo s minusovými položkami: standardní výdaje domácnosti činily 23 000. K tomu připočtěte úvěr ze stavebního spoření (v hodnotě 300 000 se zástavou na dům), leasing (150 000), čtyři spotřebitelské úvěry, pět kreditních karet a dva vyčerpané kontokorenty. Suma sumárum další závazky v hodnotě 21 000 měsíčně. Pohotový čtenář si již stihl všimnout, že tu něco nehraje. Příjmy 38 000 a výdaje 44 000 házejí měsíční bilanci -5 000 měsíčně. Na první pohled klienti, po kterých „touží“ každý finanční poradce. Ale co s tím?
Základní předpoklad úspěšného vybřednutí z dluhové pasti jsou čisté bankovní registry. Samozřejmě to nejde ani bez práce, rozuměj zaměstnání. Velmi pomůže, pokud vlastníte nějakou, vlastně téměř jakoukoliv, nemovitost. Ze všeho nejdůležitější je ale odhodlání! Ochota uvědomit si, že je situace opravdu kritická a že bez vyhrnutých rukávů a vlastní vůle to opravdu nepůjde. Všechny zmíněné faktory moji klienti naštěstí splňovali, tudíž jsem se směle pustila do řešení.
První věc, kterou jsme začali řešit, bylo zajištění příjmu. Pokud už jsou klienti v takovém průšvihu, jakékoliv zdravotní potíže by rodinu doslova položily. Klientova slova, tohle máme vyřešené, mě neuspokojila a všechny pojistné smlouvy jsem si vyžádala k auditu. Tušila jsem nějakou černotu. Zjištění, že rodina platí za pět kapitálových životních pojistek cca 2 000 měsíčně s téměř nulovým zajištěním, mě proto zas tak nepřekvapilo. V České republice bohužel celkem rutina. Efektivní zajištění celé rodiny jsem nakonec vyřešila rizikovým životním pojištěním s vratkou (klientovi se přeci jen nějaká ta koruna na konci pojištění vrátí) jen za 1 700 měsíčně. Ušetřeno prvních pár stokorun.
Americká hypotéka
Následovala konsolidace půjček. Protože klienti bydlí v rodinném domě, byla ideálním řešením americká (neúčelová) hypotéka. Nicméně „protlačit“ v bance hypotéku pro takového klienta není zrovna snadné. Nakonec ale vše dopadlo dobře. Jediným zádrhelem byla zástava od stavební spořitelny, což proces vyřízení a splacení půjček vždy protáhne o nějaký ten týden. Nicméně úvěry ze stavebního spoření jdou většinou bezproblémově předčasně splatit, i tento problém byl tedy vyřešen.
Závazky se po aktuálním vyčíslení pohybovaly okolo 900 000. Na podobnou částku proto musela být i americká hypotéka. Většina bank ji poskytuje na 50-65 procent LTV (procento z hodnoty odhadu nemovitosti). Odhad nemovitosti naštěstí vyšel na 1 400 000, takže 900 000 nebylo problém získat. Sice došlo k navýšení úroku o 1,2 % oproti běžným podmínkám (8,49%), protože klient byl logicky shledán bankou rizikovým, nicméně i tak jsme z toho „vybruslili“ celkem snadno.
Bilance
Výsledkem mého snažení tedy byla americká hypotéka na 900 000 se splátkou cca 8 500 na 20 let. K tomu byl ponechán leasing s měsíční splátkou cca 3 500. Výsledná bilance tedy cca +9 000 Kč. Odkupné ze zrušených pojistek bylo klientům ponecháno na rezervu, to víte, Vánoce za dveřmi. Tisíc korun měsíčně jsem pak nechala jako volné likvidní prostředky, 1 000 měsíčně jde na stavební spoření (založeno za účelem budoucí rekonstrukce domu, nebo pro vzdělání dětí) a 2 000 uloženy do podílových fondů s 15letým horizontem. Po doplacení leasingu budou řešeny dlouhodobé finanční prostředky k zajištění důchodové renty.
Jak je vidět, i velké finanční problémy se dají za určité konstelace hvězd řešit. V tomhle případě udělali klienti dva správné kroky, které k tomu napomohly. V okamžiku, kdy měli problém se splácením spotřebitelských úvěrů, raději volili čerpání kreditky, než by neplatili úvěry. Samozřejmě z dlouhodobého hlediska by to mohla být ještě širší cesta do záhuby, nicméně protože učinili krok číslo dva a začali „včas“ hledat pomoc, dalo se s tím díky čistým registrům něco dělat.
Tomuhle se říká: „Nemožné na počkání, zázraky do dvou dnů.“ Klientům to nyní tak připadá, nicméně teď už je to jen a jen na nich, jak budou se svými financemi dál hospodařit. Domluvili jsme se na pravidelných servisních schůzkách minimálně 2 x ročně, abychom vše pohlídali, což beru jako snahu se do podobné situace už nedostat.
A rada na závěr: Když už si něco půjčujete u bank, berete na splátky či čerpáte z kontokorentů, zkuste se zamyslet nad tím, co byste si mohli koupit za to, co na tomhle způsobu financování přeplatíte.
Spotřebitelská půjčka: produkt a trest pro dlužníky
Půjčovat si na dovolenou nebo novou televizi není zločin, za který se chodí do vězení. Za zločin na zdravém rozumu však takovou půjčku skoro vždy označit lze. Lehkomyslné, nezodpovědné a finančně negramotné za něj čekají nepříjemné tresty.
Posledních několik let bylo ve znamení ekonomické hojnosti a půjček všeho druhu. A zejména těch na spotřební zboží. Nechci vypadat jako pesimista, ale nalijme si čistého vína: pokud se nezačneme chovat zodpovědněji, bude státní dluh opravdu to poslední, co nás bude zajímat. Budeme mít totiž potíže sami se sebou.
Rozumíme tomu, že když si kupuji dům, vezmu si hypotéku. Rozumím i tomu, že na dražší auto si vezmu leasing. Ale už ne tomu, že si půjčím na televizi nebo na dovolenou, v horším případě na obojí.
Kdo nepočítá, tomu to spočítají jiní
Jak se člověk dostane do dluhové spirály? Někdo ho napálí, stát ho neochrání – známé historie. Je na nich kousek pravdy. Jenže jenom kousíček, jinak je pravda především to, že většina lidí si za dluhy může sama. Jsou lehkomyslní, nezodpovědní a finančně negramotní. Podobně jako Petr, můj klient, z následujícího příběhu.
S přítelkyní měli dohromady slušné příjmy, a tak nebylo těžké se naučit žít v blahobytu. Vše vypadalo růžově. Až jednoho dne přišla přítelkyně o práci. Rychle si našla novou, ale s mnohem nižším příjmem. Chybějící peníze začali vykrývat drobnými půjčkami či nákupy na splátky. Tu a tam zaplatili se zpožděním, ale nikdo to nijak zásadně neřešil, tak proč se stresovat, že? Ovšem jejich rozestavěný dům si žádal další investice a najednou zjistili, že kvůli „drobným“ prohřeškům jsou pro banku rizikovým klientem a nedostanou potřebnou hypotéku. Šli tedy své štěstí hledat u nebankovní společnosti. Potřebný milion a čtvrt jim byla ochotna nabídnout v podstatě na ruku. S úrokem 14 procent. Protože přítelkyně dostala v nové práci dosti zásadně přidáno, splácet 15 000 korun měsíčně pro ně bylo únosné. Proč ne, že?
Takovéhle úroky přece mají i spotřebitelské úvěry u bank. Ovšem je rozdíl platit úvěr pět nebo 30 let. Že za 30 let přeplatí čtyři miliony, si nespočítali, jinak by je nadšení z hypotéky zřejmě rychle přešlo.
Lehkomyslnost, nezodpovědnost, negramotnost
Lehkomyslnost vidíme v tom, jak si lidé nepřipouštějí důsledky. Zažili jsme kromě Petra i řadu jiných klientů, kteří měli problém se schválením hypotéky kvůli banalitě, kterou kdysi hodili za hlavu. Naposledy kvůli 126 korunám nezaplaceným někdy v roce 2005 na už zrušeném bankovním účtu. Upomínka asi kdysi přišla, zapomnělo se, mávlo se rukou. A banka taky prozatím zapomněla, lovila zřejmě větší ryby. Jenže ke smůle klienta se banalitka vynořila při ověřování bankovních registrů. Stačila jedna opožděná platba na spotřebitelském úvěru a z mávnutí rukou je problém s hypotékou.
Od lehkomyslnosti není daleko k nezodpovědnosti. Jestliže své dluhy přestanu zvládat, nicnedělání opravdu není řešení. A když mi začnou chodit upomínky, není nejrozumnější je muchlat a trénovat hod na koš. Vězte, že v takové situaci je „nic“ to nejhorší, co můžete dělat.
Finanční negramotnosti jsem se už dřív dotkla ve svém článku pro Finmag.cz. Finanční trh nabízí nepřeberné množství produktů, kterým by se rovnou mohlo říkat „produkty pro dlužníky“. Když mám nějaký ten vroubek v registrech dlužníků nebo prostě nemám dostatečné příjmy, aby mi půjčila banka, co může být jednoduššího než si půjčit jinde. Společností, které mi budou ochotné půjčit, jsou mraky. Jenže není půjčka jako půjčka a nový zákon o spotřebitelském úvěru vás před lichvou rozhodně neochrání. A už vůbec ne u nebankovních institucí.
Všichni jsou žhaví vám půjčit
Dovolíme si vypíchnout některé „oblíbené“ produkty. Začala bych tím relativně nejméně lichvářským, spotřebitelskými či hotovostními úvěry. Půjčuje se na ně průměrně s úrokem kolem 15 %. Banky vyžadují určité garance, že na půjčku budete mít, v podobě prokazování příjmů nebo obratu na účtu. Zajímají je také vaše bankovní registry. A je to v podstatě pozitivní – pokud si člověk nedokáže spočítat, že na půjčku nemá, poví mu to někdo jiný. V lepším případě si tu televizi zatím nekoupí. V horším případě půjde hledat jiné „výhodné řešení.
A to už se dostáváme k trochu těžšímu kalibru: ke kreditním kartám. Dostanete je dneska doslova na každém rohu. Kreditka může být příjemnou oporou peněženky, pokud ji umím používat. Když ji občas použiji k překlenutí krátké doby, kdy nemám k dispozici potřebné finance, a po výplatě vše dorovnám, abych nepřesáhla „bezúročné“ období, je všechno O. K. Ovšem pokud si ji zřídím „za účelem“ nákupu televize či dovolené, s tím již problém mám. Hodně lidí si totiž neuvědomuje, jaká lichva se z kreditky může vyklubat. Splátky bývají často velmi nízké, a tak se vám to v rozpočtu přece nějak ztratí. Jenže když si spočítáte, kolik reálně zaplatíte na úrocích, možná se vám protočí panenky.
A to nejlepší na závěr. Když už vám i kreditky budou málo, nebankovní společnosti vám ten hřebíček do pomyslné rakve rády zatlučou. Na finančním trhu si totiž většina takových společností může dělat (a dělá), co chce. A světe div se, ze všeho nejvíc všichni chtějí – půjčit vám. Má to jen drobný háček: zřejmě se nedoplatíte. Bankovní půjčky s úroky okolo 15 % jsou proti půjčkám od nebankovních institucí přízemní šmudlové bez trochy vzletu. Není možná fér naházet všechny nebankovní společnosti do jednoho pytle, ale solidních je opravdu spíš pomálu. Pokud se rozhodnete s některou jednat, buďte trojnásob pečliví při studiu všech dokumentů a nepodepisujte nic, co se vám sebemíň nezdá.
Jak z kola ven?
Když už se dostanete do finančních potíží a máte nějaké závazky, začněte to řešit co nejdříve. I s bankou se dá rozumně domluvit, pokud uvidí snahu. V případě velkého množství drahých půjček si můžete pomoci jejich konsolidací (shrnutí půjček do jedné). Pokud máte nemovitost, dá se to řešit americkou hypotékou (neúčelový úvěr, kde ručíte nemovitostí), se kterou se pravděpodobně dostanete na rozumnější úrok a budete mít možnost si úvěr natáhnout na delší dobu. Platí však, že čím delší splatnost, tím více přeplatíte.
Několik řešení se tedy nabízí. Žádné z nich není bezbolestné, ale každé je lepší než nedělat nic. Pokud svou situaci nebudete řešit, po několika upomínkách to banku nebo jinou společnost přestane bavit a buď vám na dveře zaklepou pánové z vymahačské agentury, nebo rovnou exekutor. A to se teprve zapotíte.
Autorka příspěvků - finanční poradkyně se specializací na exekuce a oddlužení | email.: poradna@exekuce-oddluzeni.cz
Příspěvky byly napsány pro blog Exekuce - Oddlužení - ZDE, kde se dozvíte i další zajímavé příspěvky na téma exekuce a oddlužování.